RR

Historie plemene

Rhodéský ridgeback je poměrně mladým plemenem, jeho historie je přesto velmi napínavá a rozmanitá. Počátky plemene jsou spojeny s dobýváním divočiny které se nesmazatelně zapsalo do tváře Afrického kontinentu. První bílí osadníci se usadili na jihu Afriky v roce 1652. Objevili zde Hottentotské kmeny a jejich polodivoké psy malé, s odstátýma ušima, zkrouceným ocasem a s pruhem opačně rostoucí srsti na hřbetě. Přestože se tito psi po následujících několik století křížili se psy přistěhovalců, ridge se dědil z generace na generaci.

Odkud pochází ridge? Není to přesně známo, ale podle věrohodných teorií kvetl mezi kmeny žijícími na západním pobřeží a asijskými námořními obchodníky čilý obchodní styk. Asijští obchodníci dováželi dobytek, kozy a ovce a je tedy pravděpodobné že se místní psi křížili s jejich psy. Thajští ridgebackové a Rhodeští ridgebackové jsou tedy zřejmě příbuzní se společnými předky z ostrova Phu Quoc protože obě plemena mají Dnes si s historií Rhodeského ridgebacka spojujeme především jména tří mužů: Charles Helm, Cornelius van Rooyen a Francis Barnes.

V roce 1875 se reverend Charles Helm přestěhoval i se ženou a dcerou ze Swellendhamu v Jižní Africe do Hope Fountain aby tam vedl misii. Společně s rodinou přestěhoval i dvě feny s ridgem Powder a Lornu. Všichni kdo cestovali do této oblasti se chtě nechtě museli na misijní stanici zastavit, protože to bylo jediné osídlené místo. Na této misii se reverend Helm seznámil s van Rooyenem, známým lovcem velkých šelem a jedním z nejvýznamnějších mužů africké divočiny.
Dvě Helmovy feny se zkřížili se psy z van Rooyenovy lovecké smečky. Štěňata se ke smečce připojila a předávali tak ridge dál. Na rozdíl od činnosti van Rooyena a Barnese byla tedy Helmova role v počátcích nového plemene čistě náhodná, ne však méně významná.
Cornelius Johannes van Rooyen původně vlastnil smečku loveckých psů která byla tvořena několika různými plemeny. Byli mezi nimi například Pointer, Irský teriér, Kolie, Bulldog, Deerhound a Doga. Není jisté jestli van Rooyena zajímalo zda má pes ridge či nikoli ale postupně vytvořil nesmírně cennou smečku loveckých psů známou jako "van Rooyen lion dogs". Je doloženo že psi s ridgem z jeho smečky vynikali v lovu, hlavně v zadržení lva. Navíc byli schopni přežít v počtu dostatečném pro uchování ridge a loveckých schopností tak, jak je známe i dnes.
Nejvýsadnější místo v historii zaujímá Francis R. Barnes, zakladatel Parent Club v Rhodesii a tvůrce prvního standardu plemene v letech 1922-1924.
Barnes si své první psy pořídil v Dewsbury od Grahama Staceyho. Ten zase získal své psy od van Rooyena. Barnes a jeho žena byli zkušeními chovateli, importovali, chovali a vystavovali Pointery, Foxteriéry a Bulldogy. Barnes byl také spoluzakladatelem Salisbury Kennel Klubu a členem Zemědělské společnosti v Bulawayo. Své ridgebacky choval ve stanici Eskdale, pojmenované podle farmy kde žili.
Francis Barnes sepsáním standardu dokázal ze psů kteří byli jen loveckými psy s ridgem vytvořit nové plemeno nyní známé jako Rhodéský ridgeback. Byl to ale Vernon Brisley který odchoval jedince kteří se stali zakladateli nové rasy jak jí známe dnes. Vernon Brisley choval ridgebacky ve stanici Viking. Ve své době se nedočkal uznání ale čas mu dal za pravdu a jeho chovatelské dílo se odráží i v dnešních psech.
Jeho první psi pravděpodobně pocházejí ze stanice Artura Smithe Sipolio, neboť Sipolio Towser a Sipolio Bones figurují v mnoha rodokmenech stanice Viking. První pes registrovaný ze stanice Viking byla fena Viking Lady, dcera Towsera a Flossie, narozená 23.11.1927 a registrovaná 30.7.1928 pod číslem 32698. Mezi lety 1928 a 1936 bylo registrováno 56 psů z této chovné stanice, v té době nejvyšší počet na jednu stanici. Tito psi vytvořili chovnou základnu kterou mají společnou všichni Rhodeští ridgebackové na celém světě. Stačí když budete sledovat rodokmen vašeho psa dostatečně daleko a jistě tam najdete "Vikingy".
Ella Wesselsová, sestřenice Briselyho vzpomíná v interview pro Dr. Potgietera:
"Pamatuji si Towsera, většího a tmavšího psa, Queenie a starého Gingera. Ginger byl mírný a mohl do domu, ostatní psi byli chováni v kotcích. Psi měli žluté oči a na lovu byli často podrápáni když zemřeli byli samá jizva.
Queenie byla báječný lovec, pochopila že musí nahnat kořist na dostřel pro lovce. Na lovu psi často napadali kořist na paty a slabiny. Používalo se dost psů na to, aby kořist obklíčili. Na lovu jsme nepoužívali koně, protože jejich držení bylo moc nákladné.
Štěňata se vyřazovala. Nenechávala se žádná štěňata bez ridge a počet štěňat jedné feny byl limitován na 5-6.
Psi byli krmeni šlichtou, mlékem a syrovým masem"
Vernon Brisley byl členem Rhodesian Ridgeback klubu v Salisbury a v roce 1935 byl zvolen jeho předsedou. Byl nekompromisním zastáncem omezení výšky Rhodeského ridgebacka na 26 inchů (66 cm). V roce 1938 přišel o svého nejlepšího psa a rozhodl se chovu ridgebacků zbavit a věnoval se hladkosrstým foxteriérům. "Vikingové" se stali základem pro stanice jako Avondale, Lions Den, Areeming, Leo Kop, Groombridge, Glenwood a Rivonia. Psi z Vikingu se stali legendou, tradovalo se že je v nich něco, co je prostě jiné. Tato legenda přetrvává dodnes v rodokmenech dnešních psů.
Vernon Brisley zemřel v roce 1960 ve věku 75 let a byl pohřben v neoznačeném hrobě ve Welkdomu. Doktor Potgieter jeho hrob našel a díky daru Parent klubu má tento průkopník náhrobní kámen s nápisem:

"TO THE MEMORY OF
VERNON HUGH BRISLEY
17.3.1885-4.11.1960
on behalf of the S.A.and
Rhodesian Ridgeback Clubs"