Lovecký výcvik

Lov a s tím spojený lovecký výcvik je asi nejstarším druhem výcviku a využívání psů člověkem, kdy právě výborné lovecké schopnosti nejspíše stojí za tím, že naši předci začali psovité šelmy domestikovat, chovat a následně i šlechtit další a někdy i poměrně specializovaná lovecká plemena. Psi jim pomáhali při lovu a postupem času se z divokých prapředků současných psů stala specializovaná lovecká plemena.

K velké škodě v současnosti se už dlouhá řada psích plemen, která se pro lov, pro něž byla vyšlechtěna a dříve hojně využívala, dnes už skoro nepoužívají. Příkladem může být třeba zlatý retrívr, jehož dnes většina laiků vnímá jako psa společenského, kdy už z jeho jména vyplývá, že je to pes, jenž byl vyšlechtěn pro přinášení ulovené zvěře. Podobné je to i s dalšími plemeny, například teriéry nebo nakonec i u nás celkem známé plemeno spojené s lovem a myslivostí jako jsou  jezevčíci. Bohužel dost podobná situace se týká i plemene rhodéský ridgeback („RR“) a jen na nás chovatelích, majitelích a milovnících tohoto plemen, zda si i nadále RR zachová všechny vlastnosti a dovednosti typické pro toto majestátní plemeno, nebo tyto vlohy postupně zaniknou a RR se nakonec stane dalším znuděným „gaučákem“.

Dříve bylo hlavním úkolem RR držet v úzkých velké africké predátory, obzvláště lvy, kdy tito psi, výborní stopaři, byli schopni zadržet lva, dokud nepřišel lovec. Na základě čehož se jim začalo říkat „lví pes“. Informace, že ridgebackové lvy lovili a zabíjeli je sami, není pravdivá, a v tomto směru se dá označit za pověru. Avšak lovec zvířat Cornelius van Rooyen byl i tak okouzlen jeho loveckými schopnostmi a tak jej začal křížit s vlastními psy evropských plemen ze své lovecké smečky. Lovecké vlastnosti RR se křížením upevňovaly a zachoval se i ridge jako charakteristický znak plemen. Dnes se RR dají využívat v myslivosti zejména „barváři“ k dosledům ulovené zvěře, kdy vzhledem ke svému vynikajícímu nosu jde o výborného stopaře.

Lovecká kynologie je také asi jediná část kynologie, která je speciálně a poměrně podrobně upravena zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění, a prováděcí vyhláška č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o myslivosti, v platném znění. Tyto právní normy upravují, co je vlastně lovecký pes a jaké jsou podmínky pro loveckou upotřebitelnost, případně stanoví počty lovecky upotřebitelných psů pro konkrétní honitby.

Loveckou kynologii a chov loveckých plemen psů v České republice zastřešuje Českomoravská kynologická jednota („ČMKJ“), člen Českomoravské myslivecké jednoty („ČMMJ“). Ale nemějte obavy, že nemáte-li lovecký lístek, nemohli byste se lovecké kynologii věnovat. Loveckou kynologii mohou dělat na vysoké úrovni i lidé, kteří jinak s myslivostí nemají moc společného. Důležité je pouze to, aby si takový chovatel nebo majitel zajistil povolení k výcviku loveckého psa v příslušném revíru.

S výcvikem a výchovou loveckého psa je dobré začít už ve štěněcím věku. Pes by měl nejprve zvládnout základní povely poslušnosti, stejně jako v každé jiné oblasti kynologie. Současně se základním výcvikem by se zvíře mělo seznamovat už od malička s pohybem v přírodě, s jinými psy, s lidmi, a tím si zvykat na prostředí, ve kterém bude pracovat, a poté lze přistoupit k vlastnímu loveckému výcviku.

Nejprve je vhodné pomalu rozvíjet lovecké vlohy psa, které se pak vhodně usměrňují výcvikem. Zde také trochu záleží jak plemeni tak i na konkrétním jedinci, kdy každý pes má jiný temperament a některý jedinec dospěje ve dvou letech, u jiného si počkáte třeba i čtvrtého roku.

Pochopitelně, lovecký pes by se neměl bát zvuku rány ze zbraně, protože těch si při své práci užije dost a dost.

Kde a jak se dá se psem cvičit?

Bohužel v ČR neexistují něco jako specializované cvičáky na výcvik loveckých psů. To to je dáno i tím, že lovečtí psi se většinou cvičí ve volné přírodě. Tedy většina loveckého výcviku spočívá v možnosti psa a jeho vůdce cvičit přímo v revíru, tedy v lese, na poli a podobně. K výcviku je tedy zapotřebí buď předchozí zkušenost, nebo ještě lépe vedení nějakého zkušenějšího kynologa, který už nějakou dobu s loveckými psy pracuje.

Zásadními cviky, které by měl lovecky upotřebitelný RR umět, je přivolání a celková poslušnost, vyhledávání podle pachu (stopa). Horší už je to u RR s aportováním, je-li vyžadováno, a hlasitým projevem u zvěře, ale i zde se najdou výjimky.

Lovecký výcvik má samozřejmě i svá úskalí, zejména pro psovoda, který není myslivec, a to především povolení psa v honitbě cvičit. To mu musí dát příslušný myslivecký spolek – konkrétní uživatel honitby, kde hodlá zájemce cvičit.

Častou chybou ve výcviku což se týká i RR je spěch, kdy majitel tlačí na psychiku psa, která ještě nemusí být zcela vyzrálá, nebo má neúměrné požadavky neodpovídající jeho tělesnému vývoji, což si myslím u RR s jejich povahou a dospíváním až kolem třetího roku platí dvojnásob.

Zkoušky a soutěže

Lovečtí psi samozřejmě také ve svých dovednostech soutěží a skládají zkoušky. A to jak na místní úrovni, tak na úrovni celostátní a mezinárodní. Dělí se na zkoušky lovecké, upotřebitelnosti a zkoušky vloh. Každá skupina FCI má zkoušky svoje, přizpůsobené typům plemen a samozřejmě i způsobu práce psů. V případě, že dané plemeno nemá „vlastní“ zkoušky přizpůsobené jeho naturelu, pak se jednotlivé zkoušky hodnotí dle zkušebního řádu pro jezevčíky a teriéry, což je prozatím případ i RR.

V rámci ČMMJ mohou pořádat zkoušky z výkonu loveckých psů:

  1. okresní nebo oblastní myslivecké spolky ČMMJ, anebo jiné pobočné spolky vytvořené v rámci ČMMJ (dále jen „OMS“), 8

  2. sekretariát ČMMJ, pokud z rozhodnutí Myslivecké rady ČMMJ zabezpečuje vrcholnou celostátní kynologickou akci, a to Memoriál Richarda Knolla a Memoriál Karla Podhajského, na kterých jsou zadávána a navrhována čekatelství CACT a CACIT,

  3. klub chovatelů loveckých psů, který je prostřednictvím ČMKJ kolektivním členem ČMMJ, ve spolupráci s OMS; chovatelský klub pořádá zkoušky především ve spolupráci s místně příslušným OMS (podle umístění honitby); v případě, že chovatelský klub pořádá zkoušky s jiným OMS, než je místně příslušný, pak musí konání zkoušek místně příslušnému OMS, v jehož obvodu se zkoušky konají, písemně oznámit nejméně 30 dnů před konáním zkoušek.

Také klub ČKRR pro své členy zajišťuje konání zkoušek loveckých psů, a dále má klu i uzavřené reciproční smlouvy s dalšími třemi kluby aby na jejich zkouškách mohl být RR zadáván titul CACT. Je to Dalmatin klub ČR z.s., Beagle Club České Republiky z.s., A Klub chovatelů Honičů, z.s.

RR vzhledem k tomu, že psi přesahující kohoutkovou výšku 55 cm, se nesmí účastnit zkoušek, kde dochází k vyhledávání, vyhánění a nadhánění spárkaté zvěře, mohou absolvovat zejména následující zkoušky; Barvářské zkoušky honičů („BzH“), Barvářské zkoušky („BZ“) a případně ještě Předběžné zkoušky barvářů („PB“).

Barvářské zkoušky honičů – BzH se skládají z následujících disciplín:

  1. Vodění, které může být na řemeni nebo volně, při vodění na řemeni je pes veden u levé nohy na loveckém vodítku přes rameno, kterého se rukou nesmí vůdce dotýkat. Tato disciplína se obyčejně zkouší mezi stromy, aby rozhodčí viděli, že se pes nezamotává o kmeny a je schopen klidně sledovat chůzi svého vůdce i v náročnějším terénu. Při vodění volně pes musí jít klidně těsně vedle levé nohy vůdce nebo těsně za ním, nemá ho předbíhat ani příliš zaostávat.

  2. Odložení - v délce 10 minut, které zase může být provedeno volně nebo na řemeni, odložení se provádí tak aby pes byl mimo dohled vůdce, cca po 5 minutách odložení se vystřelí a následně se hodnotí i reakce psa na odložení při výstřelu, při BzH je možno u psa nechat při odložení „předmět vůdce“ (vesta, bunda, taška apod.)

  3. Dosled černé zvěře na uměle založené šlapané nepobarvené stopě – nejméně 3 hodiny staré, kdy pes může jít opět na řemeni nebo volně, dále se ještě hodnotí, zda jde jako vodič, oznamovač a nebo hlasič,

  4. Chování u střelené zvěře, tedy zda pes neprojevuje strach, zvěř si správně ověří a zvěř nenačíná,

  5. Poslušnost, která je hodnocena v průběhu celých zkoušek.

Barvářské zkoušky – BZ a jejich disciplíny:

  1. Vodění, které je stejně jako u BzH možno provést buď na řemeni a nebo volně,

  2. Odložení v délce 5 minut mimo dohled vůdce a tentokráte bez předmětu vůdce, odložení se zase provádí na řemeni nebo volně,

  3. Práce před barvou, zde je možné jít tzv. šoulačku, následování volně a nebo následování na řemeni;

    1. Šoulačka - má být dlouhá asi 120 kroků a pes jde při ní volně. Vůdce šoulá pomalým krokem a obhlíží revír. Pes ho následuje buď těsně u levé nohy nebo za patami, ne však více jak 1m. Asi po 30 krocích společného šoulání vůdce psa nenápadně a tiše odloží. Sám pokračuje v šoulání. Když poodejde přibližně 30 kroků, zastaví se a přivolá nenápadným povelem psa. Pes nesmí jít k vůdci skokem a spolu pokračují v šoulání dalších 30 kroků. Vůdce psa opět odloží, poodejde 30 kroků, ustoupí do porostu, aby jej pes neviděl, zalící a vystřelí. Potom se vrátí ke psovi a upoutá ho na vodítko

    2. Následování - má na zkouškách co nejvíce imitovat skutečný lov spárkaté zvěře a musí být na první pohled vidět, že pes rozlišuje mezi následováním a voděním na řemeni. Disciplína vypadá asi takto: Pes jde volně nebo upoutaný na řemeni vedle levé nohy nebo za patami vůdce, který jde velmi pomalou chůzí s nabitou zbraní v ruce prvních padesát kroků, pak se na chvilku zastaví, vyčká na místě 15 až 30 vteřin a poté pokračuje dalších padesát kroků, kde se zastaví a vystřelí. Pes by měl vůdce po celou dobu klidně následovat, měl by se dát tichým povelem zastavit a stejně tak uvést do pohybu.

    3. Rozdíl mezi následováním psa volně nebo na vodítku je v tom zda vůdce použije při dané disciplíně vodítko.

  4. Barva - kdy pes dohledává kus na uměle založené pobarvené stopě min 12 hodin staré, pes může jít stopu jako hlasič, oznamovač a nebo vodič.

Předběžné zkoušky barvářů – PB Jsou zkouškami, při kterých se ověřují vrozené vlohy barvářů a schopnost sledovat postřelenou a uhynulou zvěř. Předběžných zkoušek se mohou zúčastnit psi i feny všech plemen barvářů, kteří den před zahájením zkoušek dosáhnou věku alespoň 12 měsíců. Absolvováním PB získává pes loveckou upotřebitelnost pro dosled spárkaté zvěře a obsahují následující disciplíny:

  1. Práce na umělé stopě - kdy se hodnotí chování psa na stopě nejméně 12 hodin staré,

  2. Vyhledávání zvěře - pes musí sám po vypuštění dohledat zvěř v časovém limitu 5 minut,

  3. Práce psa na uměle založené nepobarvené stopě jako:

    1. Oznamovač

    2. Hlasič

    3. Vodič

  4. Chování psa u zastřelené zvěře - zkouší se po disciplině "vyhledání zvěře" na konci umělé stopy. Pes nesmí načínat zastřelenou zvěř. Olizování střelné rány je dovolené. Mladí a temperamentní psi se často snaží chytit zvěř zuby, případně škubat srst. Je třeba rozlišovat, zda tak činí z radosti, nebo vášně, anebo chce načínat.

  5. Vodění psa a to na řemeni nebo volně,

  6. Odložení - psa po dobu 20 minut mimo dohled vůdce, je možné u psa ponechat předmět vůdce, zhruba v polovině odložení se zkouší reakce na střelbu,

  7. Chuť do práce - tato vrozená vlastnost se posuzuje po celou dobu zkoušek a hodnotí se na závěr. Je třeba sledovat způsob přijímání povelů a zájem je plnit, ochota a radost z práce.

Po absolvování zkoušek podle zkušebních řádů nastává období přizpůsobování psa vlastním podmínkám a individuálním požadavkům vůdce. Jste-li například sklerotik, který pořád někde zapomíná klíče nebo čepici, naučíte psa, aby vám je nosil.

Ale je nutno dodat, že výcvik loveckého psa je dlouhodobá záležitost, a říká se, že výcvik dobrého loveckého psa prakticky nikdy nekončí. Složení zkoušek je jen prvním krokem. Pak si každý sám svého loveckého psa formuje podle svých individuálních potřeb.

Dobře vycvičený lovecký pes je tím správným parťákem nejen při případném vlastním lovu, ale i při procházkách lesem. Právě proto je lovecký výcvik krásnou kynologickou disciplínou.

Za zpracování článku děkujeme Rudolfovi Zelinkovi